O nás
Vítejte na internetových stránkách o našich psech a dovolte, abychom se trochu představili.
Jmenujeme se Lenka a Vláďa Myškovi. Mezi naše velké koníčky patří pejsci a i když to s nimi není někdy jednoduché a občas ani levné, nedovedeme si život bez nich představit.
Oba dva jsme vyrůstali v rodinách se psem. Když jsme spolu začali žít, splnil si Vláďa svůj dlouholetý sen a koupil si pejska Bullterriéra. Jeho výchova nebyla jednoduchá. Ani jako štěně nebyl Black nijak zaskočený a ukňučený drobeček, ale sebejistý, paličatý suverén, který všechno zná a všude byl. Vyžadovalo to spoustu úsilí a hlavně důslednosti než jsme si vysvětlili pravidla hry.
Tito psi vynikají silnou vůlí a inteligencí, mají také mnoho svérázného půvabu, veselosti, až ztřeštěnosti a neustále zkoušejí svého člověka vychovávat. Jsou dokonalými partnery pro hry, sport, různé ztřeštěnosti a na druhou stranu stejně tak pro „gaučing“ ( Na Bulících je obdivuhodné, že stejný mazel, který se s vámi a vašimi dětmi válí u televize, vás je v případě potřeby schopen a ochoten bránit třeba proti čertu. ) Nebylo to jednoduché ani s lidmi v okolí, kterým se již zdálky ježily vlasy, když viděli Bullterriéra, zatímco jejich volně pobíhající psy ho různě očichávali až napadali a my pak ten chumel museli roztrhávat, když „pejskové, co nic nedělají“ překročili hranici slušného chování psů.
Jelikož s námi žil Black v bytě, naučil nás také spoustu věcí, které jsme dobře využili později s malými dětmi. Cokoliv zůstane na stole bez dozoru, podlehne rychlé zkáze. Odpadkový koš ponechaný bez dozoru, podlehne zkáze. Vyžehlené oblečení ponechané ledabyle na židli podlehne zkáze. Jídlo, které zůstane v kuchyni bez dozoru, sbohem oběde! (Jednou takto během půlminuty zmizela šiška sekané, kterou jsme dostali od maminky na tři dny k obědu, podruhé nám ukápla slza, když se během chvilky „vypařila“ bonboniéra k svátku bez toho aniž by nám kdo nabídl).
O AD jsme přemýšleli dlouhou dobu. Líbila se nám jak exteriérově tak povahově. Jelikož jsme však bydleli v bytě, chodili do zaměstnání, neměli jsme na velkého psa odvahu. Tu nám dodala až fenka Pitbullterriéra, kterou někdo odkopl a my ji našli zuboženou na ulici. Protože se dvěma psy v bytě to nebylo jednoduché, rozhodli jsme se splnit si svůj sen: „prodat byt a koupit domek se zahradou“. Máša, jak jsme ji začali říkat, u nás zůstala tři roky, než podlehla rakovině.
Po této smutné události již byla volba jasná. Dogo Argentino! Začali jsme se vážně zajímat o možnost koupě a zjistili, že zařazení této rasy v málopočetných plemenech není náhodné.
Po několika měsících projíždění výstav, prohledávání web-stránek chovatelských stanic se nám poštěstilo. V Chovatelské stanici Blanský les se narodily 4 štěňátka a jedno bylo k odběru. Zamířili jsme tedy do Jižních Čech. A tam na nás čekala naše holčička „ Chiquita“. Je to zlatý zvíře a aby jí nebylo smutno, tak jsme ji ze stejné stanice pořídili o půl roku mladší kamarádku „Lízu“.
Musíme přiznat, že ve srovnání s našim dnes již téměř15-letým paličákem Blackem jsou tyhle holky celkem pohodářky. Nicméně, AD jsou velcí a silní psi a jako takoví se musí respektovat. Nelze je prostě jen tak nechat vyrůstat bez výchovy. Mají také silný lovecký pud, takže pokud nechodí lovit, potřebují náhradní program. Jejich výchově se věnujeme denně, a to i proto, že máme dvě malé děti a nechceme nic podcenit. Vychováváme ale také děti k respektu ke psům a především k obezřetnosti. Psi tráví většinu dne volně na zahradě. Často je bereme na procházky do lesa nebo do města „mezi lidi“. Jako štěňata jsme s nimi chodili na cvičák a dvakrát jsme se také zúčastnili Soustředění s AD, které vede Roman Zelenka a které můžeme vřele doporučit i ostatním.